LETIŠTĚ CHEB - LKCB

 

První chebské letiště vzniklo již v létech 1916 – 1917. Vybudovalo jej město Cheb na svých pozemcích na základě zájmu rakousko-uherské armády. Projektem a realizací byl pověřen chebský radní, architekt a stavitel Pascher. K.u.K. Luftflotte zde umístila jednotku Fliegeretappen Kompanie Nr. 16, což byla cvičná a doplňovací jednotka, která v Chebu zahájila činnost 1. července 1917. Tím se toto letiště stalo prvním a jediným v zemích Koruny české bývalého mocnářství.

Po vzniku Československa v roce 1918 bylo toto letiště jediným na celém území republiky a jediná použitelná letadla se nacházela právě zde. V Chebu však byla vyhlášena samosprávná provincie Deutschboehmen a proto byla v listopadu 1918 podniknuta slavná výprava setníka Rošického, která letiště obsadila a získala tak nové republice její první vojenská letadla. Při historicky prvním startu dvojice pilotů na stroji Oeffag došlo bohužel i k první letecké tragedii nové republiky, když pilot V. Antoš havaroval za chebským nádražím. Do Chebu byly poté soustředěny letecké školy všech odborností a založeno Vojenské letecké učiliště, které zde působilo až do r. 1934.

Za dobu trvání VLÚ v Chebu zde byly vycvičeny stovky pilotů, pozorovatelů a mechaniků, z nichž mnozí se později proslavili po celém světě. Od roku 1928 zde byly umístěny jednotky l. leteckého pluku T.G.M., konkrétně velitelství III. perutě a stíhací letky č. 31 a 32, zatímco školní útvary VLÚ se postupně stěhovaly do Prostějova.

Později přišly na chebské letiště další, tentokrát pozorovací letky a to letka č. 4 a pozorovací letky č. 6. V období zhoršování mezinárodní politické situace vznikla v Chebu první Četnická letecká hlídka, která zde působila až do května 1938.

Po Mnichovu, kdy Cheb se stal říšským městem, vznikl z chebského letiště tzv. Fliegerhorst – jedna ze základen Luftwaffe. První zde umístěnou jednotkou byli stíhači II. Gruppe – Jagdgeschwader 135.

Následně nato byla v Chebu založena další jednotka stíhačů, tentokrát se jednalo o II. Gruppe Jagdgeschwader 333, která zde měla svoje Staffel 4, 5, 6 a Stab. V této době byl na inspekci chebského Fliegerhorstu i velitel Luftwaffe, maršál H. Goering.

Další etapu života letiště tvořilo – podobně jako v dobách ČSR – školní letectvo. Na zdejším letišti působilo hned několik školních útvarů. Kromě N.S.F.K. zde působila „Reichsschule fuer Motorflug" (Říšská škola motorového létání), FFS A/B 7 a hlavně FAR 63, což byl velký výcvikový útvar, pod který spadaly m.j. i letiště v Karlových Varech a Mariánských Lázních. 13. října 1939 zažil Cheb další historickou událost, na kterou se do města sjelo neuvěřitelných 120 000 lidí. Tento den na chebském letišti přistála slavná vzducholoď D-LZ 130 Graf Zeppelin II. Celá událost byla doprovázena leteckým dnem, kde se představila i známá Legie Condor. Cheb se tak stal jediným místem Československa, kde tento obr přistál.

Školní jednotky působily v Chebu do roku 1943, kdy zde byla založena II. Gruppe Ergaenzungs-Transportgeschwader, což byla doplňující transportní skupina vyzbrojená kromě německých, také italskými a francouzskými stroji.

V roce 1944 a 1945 se letiště Cheb stalo poslední základnou pro 4 000 letců, mechaniků a pomocného personálu Ruské Osvobozenecké Armády generála Vlasova pod velením gen. Malcova, kteří letiště opustili krátce před příchodem Američanů..

Toto slavné letiště bylo zcela zničeno dne 28. dubna 1945, když o něj svedla těžkou bitvu 97. pěší divize U.S.Army s jednotkami 2. tankové divize SS a dalšími jednotkami Luftwaffe a Wehrmachtu. Po krátkém pokusu o jeho obnovu bylo v roce 1947 opuštěno a zaniklo. Druhé chebské letiště vzniklo v roce 1940, jako tovární letiště firmy Flugzeugwerk Eger GmbH. Tato firma, vybudovaná nedaleko od města se zabývala opravami a stavbou vojenských letadel pro Luftwaffe. Její výrobní program začal bombardérem Heinkel He-111, který se zde vyráběl až do začátku roku 1943. Poslední zde vyrobenou verzí byla He-111 H-23 pro Slovenský štát.

Dalším typem potom byl opět Heinkel, a to strategický bombardér He-177 Greif. Nejprve zde probíhaly přestavby tohoto typu z verze A1 na verzi A3 a později zde probíhala kompletní výroba typu A-5.

Krátkou dobu se v továrně Flugzeugwerke Eger vyráběly i zajímavé a výkonné noční stíhačky Heinkel He-219 Uhu, které již byly vybaveny palubním radarem i vystřelovacím sedadlem.

Posledním typem, který se v Chebu za války vyráběl, byl Messerschmitt Me-262 Schwalbe. Chebskou specialitou byla výroba fotoprůzkumné verze Me-262 A1a/U3 se dvěma vestavěnými kamerami. Kromě toho se zde ještě vyrobila série klasických stíhacích A1a.

Zvláštní kapitolou byla přestavba prototypu čtyřmotorového He-177 B-5, který měl letět bez mezipřistání z Chebu do Japonska, kde měl být v licenci vyráběn. Tento stroj měl mít dolet 12 000 km, ale krátce před startem jej zničil americký nálet.

Ke kuriozní situaci došlo 3. února 1944. Přistál zde americký B-24 H Liberátor od 453. BG, který byl poškozen flakem při cvičném letu nad Francií. Posádka byla zajata, stroj v továrně opravili a po předvádění v Rechlinu předali známé německé KG-200, kde sloužil do dubna 1945, kdy jej Američané získali zpět dobytím letiště v Salzburgu kde tento stroj stál.

Koncem války byl Cheb několikrát těžce bombardován a zkáze neunikla ani továrna FWE. Její letiště bylo rovněž silně poškozeno, avšak ne natolik, aby se nenechalo opravit.

Po válce bylo letiště opraveno a působil zde Aeroklub. Zároveň Ministerstvo dopravy vybavilo letiště potřebnou technikou, postavilo odbavovací budovu, věž a další nutná zařízení. Cheb měl sloužit jako mezinárodní letiště s možností diverze pro letadla přilétající do ČSR ze západu a severu v případě neschopnosti Ruzyně. Tato idea nepřežila „Vítězný únor". Krátce před otevřením mezinárodního letiště obsadila základnu Československá armáda, která vyhnala veškerý civilní provoz a na jaře roku 1952 zde zřídila stanici „stálé hotovosti" s letouny Jak-23.

Jejich působení v Chebu trvalo do léta roku 1953. Od té doby zůstalo letiště v rukou armády, ovšem až na vzácné výjimky nebylo letecky využíváno. Až koncem osmdesátých let zde působil nejprve Slovair s letouny Z-37 a AN-2, později, již po společenských změnách roku 1989 společnost Air Speciál a později firma ABAS Plasy. S firmou ABAS přišla na bývalé tovární letiště i ultralehká letadla a díky firemní škole se začalo rozvíjet sportovní ultralehké létání. K tomu přispívá i Ultralight Club Cheb, který vznikl v roce 1997. V roce 2005 získalo letiště město Cheb jako svůj historický majetek a svěřilo jej do správy a užívání právě chebskému Ultralight Clubu.

Historie chebských letišť s mnoha příběhy a 300 fotografiemi je popsána v knize „CHEBSKÁ KŘÍDLA" – vydalo nakladatelství Svět křídel v roce 2006 a v druhém rozšířeném vydání knihy s novými fotografiemi „CHEBSKÁ KŘÍDLA V SOUVISLOSTECH" – vydalo nakladatelství Svět křídel v roce 2014.

Autor: Luděk Matějíček